Vrátila jsem se ale úžasně odpočatá a Pavlík přijel taky jako vyměněný. Během týdne se naučil protáhnout intervaly na jídlo po 4 hodinách, takže se i v noci hezky vyspím. Doufám, že mu to vydrží i doma. Kromě toho se začal taky na svět usmívat a broukat si a už to není takové to "ležící" miminko. Vyžaduje čím dál tím víc pozornosti.
Legrační bylo vidět dvouletou neteř, jak se v ní probouzejí pečovatelské sklony. Kromě toho, že byla strážkyně dudlíka, tak taky podávala plínky, mastičky, odnášela věci do koše apod. Dokonce mu půjčila i nějaké hračky. Uvidíme, jak si budou oba rozumět, až trochu Pavlík povyroste.
Pavlík zkusil podruhé koupání v kyblíku a musím říct, že řval rozhodně méně než ve vaničce. Možná to ale nebylo kyblíkem, ale tím, že jsem ho nekoupala já, ale babička. Kyblík jsme zatím nechali u našich, ale pokud by vanička dělala zase problémy, přivezeme si ho domů.
Co nám ale hodně chybělo, byla postýlka. Podložení matrace, aby spinkal na nakloněné rovině, nebyl až takový problém. Spíš tu houpací funkci jsme postrádali. Hlavně od okamžiku, kdy Pavlík trpěl asi třídenní bolestí bříška. Doma ho chvilku pohoupám a hned ho to uklidní. Doufám, že ještě alespoň měsíc budeme moci využívat výhody "naší" postýlky. Pavlík totiž dost roste a připadá mi v porovnání s ostatními dětmi větší.
A taky má dost dobré hlasivky a umí to pořádně rozbalit, jak je vidět na fotce :-) Ani není potřeba zvukový záznam.
Žádné komentáře:
Okomentovat