Ještě že existují víkendy, kdy se všichni tři můžeme válet v posteli podle libosti. Už se dokonce párkrát stalo, že nás Pavlík nechal dospat to, co jsme nestihli během týdne. Nejradši má Pavlík ovšem sobotní dopoledne. Ty jsou už od jeho narození vyhrazené sledování pořadů o motorismu a o autech. To s tátou sedí a ani nedutá.
Minulou sobotu jsme se vypravili na oslavu narozenin tety Jany a svátku sestřenice Elišky. Pavlík celou dobu veškeré dění okolo pozoroval, ani na chvíli oka nezamhouřil. Chtěli jsme ho uspat v autosedačce, ale jen zavřel oči, po pěti minutách byl opět vzhůru. Naštěstí to zaříznul na zpáteční cestě domů, kde jsme ho jen přenesli do postýlky a spal v klidu dál. Pro mě víkend znamenal opravdový odpočinek, na návštěvě si chtěl Pavlíka každý pochovat a vůbec tam měl o zábavu postaráno a já měla volné ruce a mohla vydechnout.
Bohužel se pomalu blíží okamžik, kdy se budeme muset rozloučit s naší postýlkou. Pavlík totiž strašně rychle roste a mně se zdá, že se z něj stává úplný obřík. Odhaduji, že nám postýlka MiMi vydrží snad ještě dva týdny. Pak bude Pavlík muset do klasické dřevěné. Jsem zvědavá, jak se s touto změnou Pavlík a hlavně my vyrovnáme.
Když se Pavlík neprobudí s dobrou náladou, vypadá to u nás zhruba takhle (ovšem bez zvukového efektu...)
Žádné komentáře:
Okomentovat