pátek 2. listopadu 2012

Sbohem, postýlko

Pomalu se bohužel blíží okamžik, kdy se budeme muset rozloučit s naší postýlkou MiMi. Pavlík roste a roste a postýlka se nedá nafouknout. Škoda. Ani bych před těmi několika měsíci, kdy mi postýlku doporučila „švagrová“, neřekla, že to bude tak strašně praktická věc. Jsem fakt ráda, že jsme si ji mohli půjčit a všem bych ji upřímně doporučila!

A tak si teď lámu hlavu s tím, jestli naše společenské miminko zvládne přechod do postýlky ve svém pokoji. Pokud ne, budeme muset něco vymyslet…A co je u nás jinak nového? Pavlíka rozhodil posun času. Začal se v noci budit v úplně jiných intervalech. Navíc se k tomu přidala kolika, takže si umíte představit, kolik jsme toho asi naspali. Dnes ho ale musím pochválit, nechal mě alespoň trochu dospat ty ztráty z minulých dnů.



Radost nám ale samozřejmě umí udělat i jinak. Začal být hodně komunikativní. Jakmile tatínek přijde z práce, musí mu „povykládat“, jak se celý den měl. To pak nechávám kluky v klidu, aby si mohli popovídat, a já si od našeho náročného miminka zase můžu trochu odpočinout. Pavlík se krásně směje a dokáže už být i vtipný. Například si myslí, že moje zívání v noci je smích, a to se pak uprostřed noci směje na celé kolo.

Děkuji za zapůjčení postýlky MiMi i za přízeň čtenářek a čtenářů. Mějte se krásně!

Vaše Lucka