pondělí 29. října 2012

Těžký návrat

Ten minulý týden se nám vůbec nepovedl, všechno bylo špatně. Po návratu od mých rodičů bohužel Pavlík zapomněl usínat ve své postýlce. Zatímco dřív po chvilce zabral, teď ani náhodou a klidně řve i dvě hodiny a nedá se utišit. V noci vyžaduje navíc další kojení. Takže se snažíme obnovovat dřívější režim a doufáme, že se všechno zase Pavlík zpátky naučí.
A taky doufáme, že nás ještě nějací sousedé budou mít rádi. Když se do toho totiž Pavlík opravdu opře (tak jako v posledních dnech), je slyšet v celém paneláku.

Na Pavlíka čekalo první očkování. Bylo mi ho fakt líto, když plakal při injekci. Tak ho to vyčerpalo, že cestou domů hned usnul, snad na to bolestivé příkoří rychle zapomněl. V ordinaci ho samozřejmě převážili a přeměřili. Má teď rovných 5 kilo a 59 cm, takže pomalu ale jistě budeme opouštět naši postýlku MiMi. Je totiž už velký kluk, který spí ve vlastním pokojíčku.

A není to jen postýlka, co je mu jen tak tak. Když je ve fusaku, tak má co dělat, aby se vešel do kočárku. Zdá se mi, že dochází na slova pana doktora, který nám v prvním týdnu prorokoval, že náš maličký, předčasně narozený Pavlík bude za chvíli chlap jako hora.


pátek 19. října 2012

Nebezpečně čerstvý vzduch

Na psaní a další aktivity mám opravdu čas, jen když Pavlík usne. Tím spíš, že už Pavlík přestává být miminkem, které spí od kojení ke kojení. Poslední dobou se toho děje čím dál tím víc. U Pavlíka pozorujeme pokroky prakticky každý den. Dokonce se začal usmívat a „povídat“. Krásně se směje hlavně ráno po probuzení.

Také ho konečně začala zajímat hrací deka. Na hračky se sice zatím jenom dívá, občas se do nějaké strefí, ale vydrží si takto „hrát“ dobrých 20 minut. Vždy se mi po několika dnech zdá, že už jsme konečně najeli na nějaký ustálený režim, ale ten se mění zhruba každý týden, kdy je najednou zase všechno jinak. Momentálně to u nás vypadá asi takto: po probuzení dostane Pavlík najíst, pak cvičíme pasení koníčků, chvilku si hraje na dece a pak jde zase spát. A celý cyklus se opakuje, pokud nemáme na programu nějaký výlet nebo návštěvu.

Pokrok jsme zaznamenali i s bolavým bříškem. Prdíky už Pavlíka tolik netrápí, jako asi před dvěma týdny. Zatím ale nepřestávám s kapičkami. Snad už za pár týdnů bude po problémech úplně.
Před několika dny jsme byli navštívit rodiče Pavla. Brala jsem to jako odpočinek, jenže ten se bohužel nekonal. Nápor čerstvého vzduchu Pavlíka tak vyčerpal, že pak řval každé dvě hodiny. Po příjezdu domů se naštěstí hned vzpamatoval a v dobře známé atmosféře najel na svůj klasický režim. Bez jídla vydrží 3 až 4 hodiny, v noci dokonce déle.


Máme za sebou dokonce i první koupání bez pláče, ale jak bylo včera vidět, jednalo se čistě o příslovečnou výjimku potvrzující pravidlo. Od mé kamarádky dostal hračky do vody, tak se těším, až trochu povyroste, že by ho hračky mohly motivovat, aby měl vodu rád.
Teď jsme na návštěvě pro změnu u mých rodičů. Tím pádem jsme zase opustili naši postýlku a já jsem moc zvědavá, jestli se do ní Pavlík ještě po týdnu vejde. Pomalu se Pavlíkovi začíná rýsovat pokojíček. Chtěla bych mu vybrat ještě nějaké samolepky na zeď, ať to tam má útulnější. Tuším, že asi tak za 14 dní už tam bude spinkat ve velké postýlce.

středa 10. října 2012

Boj proti bolavému bříšku

Péče o malého Pavlíka je stále poměrně náročná. Moc toho nenaspí a trápí ho prdíky. Tak jsme tento týden vyhlásili boj proti bolavému bříšku. Zkusila jsem nové kapky, které začaly působit někdy v polovině minulého týdne. Od té doby má Pavlík (a my s ním) přece jenom noci o trochu klidnější. Mezi pátou a šestou ranní si ale neodpustí budíček pronikavým křikem.

Ještě že existují víkendy, kdy se všichni tři můžeme válet v posteli podle libosti. Už se dokonce párkrát stalo, že nás Pavlík nechal dospat to, co jsme nestihli během týdne. Nejradši má Pavlík ovšem sobotní dopoledne. Ty jsou už od jeho narození vyhrazené sledování pořadů o motorismu a o autech. To s tátou sedí a ani nedutá.

Minulou sobotu jsme se vypravili na oslavu narozenin tety Jany a svátku sestřenice Elišky. Pavlík celou dobu veškeré dění okolo pozoroval, ani na chvíli oka nezamhouřil. Chtěli jsme ho uspat v autosedačce, ale jen zavřel oči, po pěti minutách byl opět vzhůru. Naštěstí to zaříznul na zpáteční cestě domů, kde jsme ho jen přenesli do postýlky a spal v klidu dál. Pro mě víkend znamenal opravdový odpočinek, na návštěvě si chtěl Pavlíka každý pochovat a vůbec tam měl o zábavu postaráno a já měla volné ruce a mohla vydechnout.

Bohužel se pomalu blíží okamžik, kdy se budeme muset rozloučit s naší postýlkou. Pavlík totiž strašně rychle roste a mně se zdá, že se z něj stává úplný obřík. Odhaduji, že nám postýlka MiMi vydrží snad ještě dva týdny. Pak bude Pavlík muset do klasické dřevěné. Jsem zvědavá, jak se s touto změnou Pavlík a hlavně my vyrovnáme.


Když se Pavlík neprobudí s dobrou náladou, vypadá to u nás zhruba takhle (ovšem bez zvukového efektu...)

pondělí 1. října 2012

Na návštěvě u babičky

Malý řvounek se na chvíli uklidnil, takže se můžu podělit o zážitky z uplynulého týdne, který jsem strávila u rodičů. Moje očekávání se opravdu splnilo a já jsem skutečně – věřte nevěřte – relaxovala! Bohužel ten týden utekl jako voda.

Vrátila jsem se ale úžasně odpočatá a Pavlík přijel taky jako vyměněný. Během týdne se naučil protáhnout intervaly na jídlo po 4 hodinách, takže se i v noci hezky vyspím. Doufám, že mu to vydrží i doma. Kromě toho se začal taky na svět usmívat a broukat si a už to není takové to "ležící" miminko. Vyžaduje čím dál tím víc pozornosti.

Legrační bylo vidět dvouletou neteř, jak se v ní probouzejí pečovatelské sklony. Kromě toho, že byla strážkyně dudlíka, tak taky podávala plínky, mastičky, odnášela věci do koše apod. Dokonce mu půjčila i nějaké hračky. Uvidíme, jak si budou oba rozumět, až trochu Pavlík povyroste.

Pavlík zkusil podruhé koupání v kyblíku a musím říct, že řval rozhodně méně než ve vaničce. Možná to ale nebylo kyblíkem, ale tím, že jsem ho nekoupala já, ale babička. Kyblík jsme zatím nechali u našich, ale pokud by vanička dělala zase problémy, přivezeme si ho domů.

Co nám ale hodně chybělo, byla postýlka. Podložení matrace, aby spinkal na nakloněné rovině, nebyl až takový problém. Spíš tu houpací funkci jsme postrádali. Hlavně od okamžiku, kdy Pavlík trpěl asi třídenní bolestí bříška. Doma ho chvilku pohoupám a hned ho to uklidní. Doufám, že ještě alespoň měsíc budeme moci využívat výhody "naší" postýlky. Pavlík totiž dost roste a připadá mi v porovnání s ostatními dětmi větší.

A taky má dost dobré hlasivky a umí to pořádně rozbalit, jak je vidět na fotce :-) Ani není potřeba zvukový záznam.