Každopádně se nám osvědčil pobyt ve větší společnosti. Třeba předevčírem jsem byla s Pavlíkem vyzvednout oblečky u kamarádky a pak na návštěvě u druhé a Pavlík za celou dobu ani nehlesl, jenom spal. Za to jen jsme se přiblížili k domovu, tak spustil. Začínám ho podezřívat, že rozpozná asfalt u nás před domem a v hlavičce mu spustí budík, že je opět čas řvát!
Aby toho nebylo málo, ztratili jsme Pavlíkova oblíbeného dudlíka. Naštěstí babička a děda sehnali ten samý a doručí nám ho. Modlím se, aby to bylo co nejrychleji, protože včelka není holt oslík, nebo alespoň tak dobře nechutná.
Postýlku MiMi si užívám čím dál víc. Už proto, že začínám přemýšlet, jak to budeme dělat, až nám Pavlík z postýlky vyroste a my ho budeme muset mít v klasické dřevěné, kterou už nebudu moct přemísťovat, kam potřebuji a která vůbec nehoupe.
Vlastně si to můžu záhy vyzkoušet, jedeme teď na několik dní k našim. Moc se těším, že se mi uvolní ruce a pravděpodobně nebudu mít příští týden o čem psát, protože neplánuji dělat vůbec nic... Snad se mi to podaří a zbyde čas na knížku, kterou mi doporučila čtenářka na blogu a kterou jsem si půjčila od kamarádky.
Žádné komentáře:
Okomentovat