Těžký návrat

Ten minulý týden se nám vůbec nepovedl, všechno bylo špatně. Po návratu od mých rodičů bohužel Pavlík zapomněl usínat ve své postýlce. Zatímco dřív po chvilce zabral, teď ani náhodou a klidně řve i dvě hodiny a nedá se utišit. V noci vyžaduje navíc další kojení. Takže se snažíme obnovovat dřívější režim a doufáme, že se všechno zase Pavlík zpátky naučí.
A taky doufáme, že nás ještě nějací sousedé budou mít rádi. Když se do toho totiž Pavlík opravdu opře (tak jako v posledních dnech), je slyšet v celém paneláku.

Na Pavlíka čekalo první očkování. Bylo mi ho fakt líto, když plakal při injekci. Tak ho to vyčerpalo, že cestou domů hned usnul, snad na to bolestivé příkoří rychle zapomněl. V ordinaci ho samozřejmě převážili a přeměřili. Má teď rovných 5 kilo a 59 cm, takže pomalu ale jistě budeme opouštět naši postýlku MiMi. Je totiž už velký kluk, který spí ve vlastním pokojíčku.

A není to jen postýlka, co je mu jen tak tak. Když je ve fusaku, tak má co dělat, aby se vešel do kočárku. Zdá se mi, že dochází na slova pana doktora, který nám v prvním týdnu prorokoval, že náš maličký, předčasně narozený Pavlík bude za chvíli chlap jako hora.