Čekání na hodného Pavlíka

Jak jsem avizovala minulý týden, dost jsem se těšila na kontrolu u našeho pana doktora. Pavlík sice přibírá, ale poznámce pana doktora, že z něj bude chlap jako hora, se mi zatím nějak nechce moc věřit. Má totiž v necelém měsíci 51 cm a 3,6 kg. Bohužel se Pavlík zcela nezbavil žloutenky. Pan doktor v tom vidí příčinu hysterických pláčů, které se s ním stále užíváme. Ale aspoň máme naději, že až žloutenka zmizí, Pavlík bude opět hodné miminko. Zatím nezbývá než čekat.

Velmi náročným úkonem je proto hlavně uspávání. Sice se ho vždy snažím před usnutím nechovat, ale jakmile začne nabírat, tak ho vezmu do náruče, aby nebudil Pavla. Jenže to se mu spolehlivě zdaří téměř pokaždé. A když už si myslím, že usnul, tak na mě mrkne jedním okem, usměje se a užívá si dál náruče, prevít malinký!

Při návštěvě u mých rodičů jsme testovali spaní ve velké klasické postýlce, kterou tam naši mají ještě po mně. Po čtyřech dnech jsem byla zralá na masáž zad, jak jsem se musela pořád sklánět. Zlatá naše postýlka MiMi! Snad nám vydrží co nejdéle, což se snad dá s trochou dobré vůle u Pavlíkových současných rozměrů předpokládat. Aktuálně totiž jeho největší zábava v postýlce spočívá v plivání dudlíku, který když narazí do stěny postýlky, vydává zajímavé zvuky. Bez postýlky by měl s touto legrací utrum.

Poslední dobou se také snažím, co to jde, chodit mezi lidi, abych se dostala ven. Nikdy bych předtím neřekla, že na mateřské bude takový fofr – od té doby, co jsem s Pavlíkem doma, mi přijde, že vůbec nic nestíhám. Do toho ještě všechno to vybalování, které probíhá pomaleji, než jsem předpokládala. Snad už aspoň příští týden budu moct ukázat fotku Pavlíkova nového pokojíčku.