Vyměněné miminko

Během uplynulého týdne nám snad někdo Pavlíka vyměnil. Z našeho hodného miminka se stal neskutečně hlasitý křikloun. Z nějaké nevysvětlitelné zlomyslnosti se navíc s největší intenzitou projevuje večer před usnutím a pak nad ránem. V těchto chvílích vůbec netuším, jak ho „opravit“. Zbývá jen doufat, že se malá miminka mění ze dne na den a z týdne na týden a že ho to přejde.

V kritických chvílích je k nezaplacení postýlka MiMi. Dá se s ní totiž všemožně popojíždět a drncat nahoru dolu, ze strany na stranu. Čím víc se s postýlkou drncá, tím rychleji usíná. Ideálně v kombinaci s nějakým monotónním zvukem – například vrtačkou nebo zvukem auta. Zjistili jsme, že momentálně je pro něj cestování autem to nejlepší, co může být.

Pozitivní zpráva je, že už máme stěhování za sebou. Přesněji řečeno jsme kompletně přestěhovaní, ale ještě nás čeká vyklízení tašek, montáž nábytku a další zařizování nového bytu. Bohužel toho s Pavlíkem moc nezvládneme, stíháme to hlavně v intervalech, ve kterých spí. Fotka spícího Pavlíka je právě ze stěhování. Usnul na podlaze dříve, než stěhováci stačili dovézt postýlku MiMi.

Momentálně trávíme pár dní u mých rodičů. Babička s dědou ho vlastně vidí poprvé naživo, ne jen na fotkách. Dá se říct, že to u prarodičů bude mít určitě dobré – je to totiž prvním klukem po dlouhé době v naší části rodiny.

Až se vrátíme, čeká nás návštěva našeho pana doktora. Docela jsem zvědavá kolik přibral. Ale o tom až příště!