Pavlík je na světě

Jmenuji se Lucka a před několika dny se mi narodil Pavlík, moje první miminko. Na porod, ani na život s miminkem jsem se nijak zvlášť dopředu nepřipravovala. Stejně tak to bylo s postýlkou MiMi, kterou mám teď příležitost testovat a na blogu dát světu vědět, jestli opravdu stojí za to.

Otěhotnět se mi podařilo s nadcházející „třicítkou“, což je dle mého odhadu v podstatě současný statistický průměr. Moje těhotenství můžu rozdělit na dvě půlky. První a nekomplikovaná trvala 20 týdnů. Pak mi ale lékař zjistil závažný problém – zkracující se děložní čípek. Ze dne na den jsem zalehla a několik týdnů prakticky nevylezla z postele. Opravdu jsem se bála, abych miminko v pořádku donosila. Naštěstí se mi podařilo v práci (jsem zaměstnaná na technickém oddělení u telefonního operátora) vybojovat tzv. „home office“, takže jsem s nohama nahoře mohla připravit předání mých úkolů a povinností kolegovi. Vstávala jsem opravdu jen v nejnutnějších případech. Veškerý normální život, koníčky, společnost atd. bylo pryč. I na této situaci můžu najít pozitiva, například jsem objevila nákupy potravin přes internet a další on-line vymoženosti dnešní doby. Naštěstí se můj stav zlepšil. Po dvou měsících jsem už bez větších obav zastala domácí práce a mohla se v rozumné míře pohybovat i venku. Tím, že jsem ale nebyla na nemocenské, musela jsem se před nástupem na mateřskou vrátit na několik dní do práce. Nijak negativně se to neprojevilo a já mohla v klidu kapitolu práce na několik měsíců uzavřít.

Čekali jsme, že se miminko narodí dříve, ale nakonec to byl větší fofr, než jsme si dokázali představit. Předpokládali jsme, že se stihneme přestěhovat do většího bytu, což se nepodařilo. V termínu 37+5 pro mě přijela sanitka, hned po příjmu jsem šla na sál a za necelou hodinu a půl byl malý na světě. Mezi kontrakcemi jsem měla nahlásit jména. Měli jsme sice připraveno více variant pro obě pohlaví (nevěděli jsme, co se narodí), ale v bolestech ze mě vypadlo pouze: Klára a Pavel (po tátovi).

Podle informací od paní matrikářky lze jméno bez problémů do druhého dne změnit, tak jsme mohli přemýšlet o dalších připravených variantách. Jenže jméno se osvědčilo. Velký Pavel sice ještě vyhlásil mezi kamarády esemeskové hlasování o jméně našeho maličkého, ale navzdory výsledkům (vyhrálo jméno Martin) nakonec Pavel rozhodl, že Pavlík je fajn a tak mu jméno už snad zůstane...
Čtvrtý den po porodu dostal Pavlík žloutenku, takže musel být lampou a já byla na pokoji sama. Doufám, že se brzo zlepší a že nás oba pustí doma. Čeká nás sice to stěhování, ale už se domů stejně moc těším!