Postýlka je super

Kvůli Pavlíkově žloutence jsem se trochu bála, že nás z porodnice jen tak nepustí, ale naštěstí bylo vše opět jinak. Čtvrtý den od porodu nás mohl Pavel vyzvednout a odvézt. Cestou domů jsme se ještě stavili na skok v novém bytě, ale tam zatím vládnou řemeslníci a na přestěhování to momentálně opravdu není. Snad bychom mohli v novém bydlet tak v polovině srpna – no, uvidíme.

Domů jsme dorazili ještě půl hodiny před postýlkou. Kvůli předčasnému porodu jsme ji totiž neměli doma předem. Ale načasování zvládl řidič perfektně, děkujeme! Postýlka MiMi se od začátku osvědčila a je úplně super. V našem momentálním pidibytě je prostě k nezaplacení. Vůbec si nedovedu představit, že bychom teď měli klasickou dřevěnou postýlku. Sice s MiMi postýlkou najedeme u všeho všudy asi 6 metrů denně, ale i tak mi pohyb s postýlkou dost usnadňuje život. A chválu nepěju jenom já, líbila se i všem z rodiny, kteří nás už stihli navštívit. Dokonce nás za ni pochválil i náš pan doktor, ocenil především nastavitelný sklon vaničky, ve které Pavlík leží. Dokonce se ptal, kde se dá sehnat...

První den a vlastně celý víkend jsme se na malého dívali jak na televizi a přišlo nám neuvěřitelné, že se „něco takového“ vůbec vejde do břicha. Zatím je vše nové a připadá mi, že se všechno mění ze dne na den. Stačili jsme vypozorovat jen málo pravidel. Třeba to, že když má Pavlík hlad, tak vříská. Proto se ho vždycky snažím o pár minut předběhnout a probudit se dřív než začne. První dny a hlavně noci byly totiž opravdu pro všechny fakt náročné.

Momentálně se Pavlík v noci budí dvakrát. Velký Pavel se tím pádem moc nevyspí, ale věřím tomu, že je to jenom otázka času a naučí se jeho pláč ignorovat. O tom mě přesvědčují moje kamarádky. Výhoda je v tom všem, že aspoň kojím – „příprava“ jídla nezabere moc času.
Jinak mi Pavel s malým pomáhá, jak může. Obléká a hlídá po jídle odříhnutí. Pomoc nabízeli taky rodiče, ale zatím se mi s malým nechce moc cestovat. Uvidíme, co budu říkat tak za měsíc…