Všude dobře, doma nejhůř

Soužitím s naším Pavlíkem už dostává jakés takés pravidla. Hlavně večer musím prcka pochválit. Usíná téměř na požádání. V noci je to střídavé, statisticky vzato – každá druhá noc je špatná, tedy, že se Pavlík budík a pláče. Přes den to více méně jde.

Každopádně se nám osvědčil pobyt ve větší společnosti. Třeba předevčírem jsem byla s Pavlíkem vyzvednout oblečky u kamarádky a pak na návštěvě u druhé a Pavlík za celou dobu ani nehlesl, jenom spal. Za to jen jsme se přiblížili k domovu, tak spustil. Začínám ho podezřívat, že rozpozná asfalt u nás před domem a v hlavičce mu spustí budík, že je opět čas řvát!

Aby toho nebylo málo, ztratili jsme Pavlíkova oblíbeného dudlíka. Naštěstí babička a děda sehnali ten samý a doručí nám ho. Modlím se, aby to bylo co nejrychleji, protože včelka není holt oslík, nebo alespoň tak dobře nechutná.

Postýlku MiMi si užívám čím dál víc. Už proto, že začínám přemýšlet, jak to budeme dělat, až nám Pavlík z postýlky vyroste a my ho budeme muset mít v klasické dřevěné, kterou už nebudu moct přemísťovat, kam potřebuji a která vůbec nehoupe.

Vlastně si to můžu záhy vyzkoušet, jedeme teď na několik dní k našim. Moc se těším, že se mi uvolní ruce a pravděpodobně nebudu mít příští týden o čem psát, protože neplánuji dělat vůbec nic... Snad se mi to podaří a zbyde čas na knížku, kterou mi doporučila čtenářka na blogu a kterou jsem si půjčila od kamarádky.

Roste jako z vody

Další týden je pryč a já mám pocit, jako by to bylo jen pár dnů. Hrozné, jak to letí. Tak třeba máme konečně za sebou šestinedělí. Zkušení rodičové nám celou dobu prorokovali, že po šesti týdnech se všechno zlomí a my budeme mít hodné miminko. Jak tak nad tím přemýšlím, měli nejspíš pravdu. Teda pokud to není tím, že jsem už z toho křiku částečně ohluchla nebo že Pavlík snížil volume. Každopádně se už začíná usmívat, pozoruje hračky a vůbec dělá strašné pokroky, aspoň v našich očích.

Víkendová oslava se vydařila. Hlavně díky jedné Pavlíkově sestřenici, která se ochotně ujala role podavačky a strážkyně dudlíka, díky Eliško!

V týdnu jsme vyrazili na pravidelnou prohlídku. Pan doktor Pavlíka změřil a konstatoval, že se zvětšil za 2 týdny o 3 cm. Tak nevím, nevím, jak dlouho se nám ten náš „dlouhán“ do postýlky MiMi ještě vejde.

Teď se docela těším na víkend, kdy nás čeká stavění nábytku do dětského pokojíku a tak nějak potají doufám, že se konečně definitivně dovybalíme!

Babiččin andílek

Tentokrát budu stručnější, něco na mě leze. Nedá se nic dělat, léto je pryč a podzim je tu!

V týdnu jsme měli s Pavlíkem malou premiéru. Poprvé jsem byla od malého na tři hodiny pryč. Pohlídala babička. Je to k neuvěření, ale z našeho křiklouna se mávnutím kouzelného proutku na ony tři hodiny stal andílek, který tu celou dobu v kuse prospal. Bohužel nám teď nikdo nevěří, jak moc si s ním vytrpíme.

První prohlídka kyčlí dopadla v pořádku. Akorát se mi zdá, že mu z toho věčného řevu vylézá pupík a bojím se, aby neměl kýlu. Ale to se ještě může srovnat,

O víkendu se chystáme na oslavu narozenin Pavlíkovy dvouleté sestřenice. Těším se na to, že si ho tam všichni budou chtít pochovat a já se konečně po dlouhé době stihnu v klidu najíst. To se mi totiž při jeho nespavém režimu moc nedaří.

Postýlka MiMi je v permanenci 24 hodin denně. Pavlík se do ní pořád krásně vejde, jen bych potřebovala přidat nějaký pedál na houpání. Fakt jsem si na ni strašně zvykla a vůbec si nedokážu představit, že bude mít klasickou dřevěnou. Neexistuje něco jako druhapostylka.cz?